Divadlo

"Je to již hodně dávno, co jsem potala svou první učitelku pekingké opery. Byla jsem ještě malé děvčátko. Vybrala mě za žákyni pro můj neobyčejně zvučný hlas, na herecký a pěvecký typ stařeny." Feng-yűn Song

Feng-yűn Song a pekingská opera

divadlo1

Feng-yűn Song se začala učit pekingskou operu v osmi letech. Stala se dlouholetou žákyní paní Šang Chuj-min, současné následovnice největší rodové školy ženského typu pekingské opery v Číně.
Seznámit svou životní učitelku paní Šang a její překrásné umění, pravé nefalšované tradiční čínské hudební divadlo, s českými milovníky tradičního čínského divadla a milovníky světového divadelního umění vůbec, bylo upřímným přáním Feng-yűn Song. Tento vzdálený sen se proměnil ve skutečnost na podzim roku 2004.

divadlo2

V produkci Pražského centra nezávislé kultury Palác Akropolis se do České republiky zavítala paní Šang Chuj-min se souborem pekingské opery Čínské divadelní akademie v Pekingu.
Během týdenního pobytu paní Šang Chuj-min a soubor v Praze (v Paláci Akropolis) a Českém Krumlově (v Městském divadle) uvedli dvě večerní představení se skvostnými klasickými kusy rodové školy Šang a klasická díla vlastní pro školu Mei, školu Xun. Čínští umělci také úspěšně vedli seminář o pekingské opeře na Státní pražské konzervatoři.

Původní repertoár tradiční pekingské opery: Na Křížovém vrchu

Zpracování původního repertoáru tradiční pekingské opery v českých podmínkách je jistě nemálo snadným úkolem.
Na jaře roku 2003 Feng-yűn Song nastudovala pro hereckou skupinu NO-NE tvořenou studenty Vyšší odborné herecké školy v Praze původní tradiční repertoár pekingské opery Na Křížovém vrchu. Premiéra byla uvedena jako absolventské představení ve školním divadle Pidivadle na Letenském náměstí.

divadlo3

Na Křížovém vrchu je 55minutové celovečerní představení. Je výsledkem tříleté spolupráce Feng-yűn Song s hereckou skupinou NO-NE, jejímž vedoucím byl doc.Václavem Martinec, při jejím řádném studiu oboru herectví na VOHŠ.

Český scénář byl vytvořen na základě překladu Víta Vojty z původního čínského archívního textu. Její finální jevištní podoba byla Feng-yűn Song upravena podle současného čínského jevištního scénáře. Árie jsou zpívané v čínštině. Při představení je používána reprodukovaná hudba originálního čínského orchestru v kombinaci s živým hraním na čínské perkuse. Originální líčení a jednoduché originální kostýmy.
P.S. Herci Skupiny NO-NE jsou dnes nosnými umělci Malého Vinohradského divadla www.male-vinohradske.com

Dále Feng-yűn Song vytvořila následující inscenace pekingské opery:

Opičí král vítá rok kohouta, 20 minutová etuda, 2005, Výstaviště, Ostrava
Opičí král, 20 minutová etuda, 2004, divadlo Archa Praha
Inscenace pekingské opery v činoherním představení M Butterfly Henrry Huang, režie Jiří Seydle, 2003, Východočeské divadlo v Pardubicích,
Inscenace pekingské opery v Barokní činérie Marné tázání nebes, režie J.A.Pitínský, 2001, divadlo Archa, Praha.

Tradiční čínské divadlo (si-čchű)

Čínské Si-čchű je tradiční čínské hudební divadlo. Je vskutku tradiční čínskou zpěvohrou. Má čtyři charakteristické rysy, a to: zpěv (čchang), recitaci (nian), výrazový pohyb (cuo), bojový pohyb (ta). Jako syntetické herecké umění v sobě si-čchű sjednocuje tradiční hudbu, herectví, taneční pantomimu, akrobacii, bojové umění a výtvarné prvky v jednom organickém celku.
Umění tradičního divadla si-čchű ve svém souvztažném a vzájemném prolnutí těchto různorodých uměleckých prvků není přímým odrazem, a už vůbec ne nápodobou skutečnosti, ale pojmově přetvořeným, obrazným vyhmátnutím její esence, podstaty.

V uměleckých postupech tradičního divadla si-čchű se uplatňují dva zásadní principy, jež jsou základem esenční obraznosti.
První sie-i (doslova napsání myšlenky, pojmu), znamená postižení podstaty jevů, věcí, projevu člověka a jeho citového rozpoložení, situací v životě a jejich přetvoření vysoce strukturovanou řečí dokonale trénovaného hercova těla i hlasu, a dalšími specifickými jevištními prostředky. Druhý princip, sű-ni, je neimitativní, znakové, metaforické, imaginativní, tedy obrazné zpodobňování jevů ze života, v němž se uplatí stylizace, kondenzace, zkrášlení, nadsázka a další nevšední způsoby přetváření skutečnosti.

Historie tradičního čínského hudebního si-čchű je zároveň tvůrčím a vývojovým procesem. Postupně vznikl systém vzorců a řada kodifikovaných forem hereckého a scénického projevu. Týká se to především hudby, určené ke zpěvu, hudby k jemné scénické situaci a hudby k dynamické scénické situaci (wen-čchang a wu-čchang), pěveckého projevu, jevištního pohybu (taneční pantomimy včetně chůze, stylizace rukou, dále akrobacie, tradičního bojového umění), a výtvarných symbolů používaných na kostýmech a při líčení.

Vzorce hereckého projevu se liší podle daných hereckých typů. Dělí se zde u žen na typ dívky (chua-tan), typ mladé ženy(čching-ji), typ stařeny(lao-tan), typ bojovnice(wu-tan), typ dohazovačky (caj-tan); u mužů na typ mládence (siao-šeng), typ starce (lao-šeng), typ bojovníka (wu-šeng), typ literárního klauna(wen-čchou), typ bojového klauna(wu-čchou), typ s líčenou maskou (ťing).

Hudební charakteristika tradičního čínského divadla si-čchű

Hudební struktura tradičního čínského divadla je vytvořena dvěma systémy:

1.Sériový systém melodických modelů/schémat (čchű-pchaj lian-tchao-tchi)
Melodické modely (čchű-pchaj) jsou ustálená hudební schémata vybraná z klasických čínských melodických veršů. Původní čchű-pchaj jsou vokální. Později byly některé z nich přetvořeny také v instrumentální sólové útvary. V obou případech vystihují určitou náladu či atmosféru vyžadovanou v dané divadelní situaci. Několik melodických modelů se podle určitých pravidel seřazuje v sérii a tím vytváří hudební celek jednotlivých dějství, nebo aktovek. Hudební struktura celovečerního představení se skládá z několika sérií melodických schémat čchű-pchaj.

2.Sériový systém proměnlivých rytmických modelů (pan-š´ pian-chua-tchi)
pan-š´: tempo, dynamika a rytmické struktura
pan: původně dřívka, označuje celý takt; pan udává důraz a akcent, těžkou dobu v taktu.
jan: původně znamená oko, je úder bubnu, určuje lehkou dobu, nebo méně těžkou dobu.
Základní rytmické modely pan-š´:
1pan - 3jan (4-dobý), 1pan - 1jan (2-dobý), je pan, bez jan (jednodobý, tekoucí voda), bez pan bez jan( volný) V jednom melodickém modelu lze střídat několik rytmických modelů a jejich variací.

Pekingská opera (ťing-jű nebo ťing-si)

Tradiční čínské hudební divadlo si-čchű je pojmem, který zahrnuje celý tradiční divadelní systém čínské kultury. Žije v praktické podobě několika reprezentativních divadelních forem, které s mnoha dalšími regionálními divadelními typy mají výrazný regionální folklórní charakter. Např. jedním z nejstarších typů je opera kchun-čchű z jižní provincie Ťiang-su; s´-čchuanské divadlo čchuan-ťű; kangtungská opera jűe-ťű, če-ťiangská opera jűe-ťű; severní opera pching-jű; an-chujská opera chuang-mej-si; che-nanská opera jű-ťű…

Na rozsáhlém území Číny existuje více než 300 živých regionálních divadel (ti-fang-si). Divadelní znakové prostředky prezentované v těchto regionálních divadlech jsou v zásadě jednotné. Výrazně se liší v regionálním muzikálním a melodickém stylu a v textu, který je zpravidla pronášen v místním dialektu. Tím zůstává regionální divadlo převážně na místní folkórní scéně, zejména Číňané z jiných oblastí rozumí textu buď jen zčásti, nebo téměř vůbec ne. A tak jedině pekingská opera, původem divadlo z císařova paláce, tedy jakési divadlo metropolitní, čerpá inspirace z různých regionálních divadel, má celonárodní význam.

Pekingská opera se začíná formovat koncem 18. století. Od roku 1790 do Pekingu, údajně na oslavu císařových narozenin, za sebou přicestovaly čtyři divadelní soubory z provincie An-chuj. Byly to čtyři chuj-pan, soubory an-chujské opery. V dané době byly ve svém regionu již velmi slavné. Ovládaly melodické modely er-chuang, kchun-čchiang, s´-pching-tiao a další melodická schémata, která tvoří základní součást hudebně-melodické struktury pekingské opery. V roce 1828 do Pekingu přijeli další významní herci z čchu-pan, čchuské opery provincie Chu-pej. Přivezli s sebou melodický model si-pchi, který se potom vedle er-chuang stal jedním ze dvou nosných melodických pilířů pekingské opery.

Místní umělci se v Pekingu během dlouhodobé divadelní praxe postupně a vzájemně obohacovali. Převzali dokonalejší prvky jiných divadelních druhů, technik a prostředků divadelního projevu. Vypracovali i původní texty pod vlivem výslovnosti dialektu Pekingu a jeho okolí. Tím vznikal zcela nový hudebně-divadelní útvar se silným vlivem stylu pekingské kultury - pekingská opera. Její definitivní podoba, je-li vůbec v umění o něčem takovém možné hovořit, se zařazuje obyčejně do období císaře Tao-kuang (1821-1850), ale někdy i do období pozdějších.

V pekingské opeře počátečního období se již vytvořily základní melodické modely v ranné podobě. Vytvořila se také jazyková charakteristika textů. Ustanovily se základní herecké typy. Také se vyskytl první repertoár typický pro pekingskou operu.

Od poloviny devatenáctého století je pekingská opera nejrozšířenější formou tradičního čínského divadla.

Repertoár tradiční pekingské opery zahrnuje více než tisíc her. Zhruba tři až čtyři sta z nich patří mezi frekventované. Jejich příběhy mají většinou historickou, politickou nebo válečnou tématiku. Námět čerpá z legend, historického a lidového vyprávění, z románů. Hrají se jako celovečerní hry trvající dvě hodiny (čeng-per-ta-si), nebo dvaceti až třicetiminutové aktovky (če-c´-si). Některé hry se uvádějí v několika dílech dva i více dní na pokračování (lian-tchaj-per-si).

Je nutné dodat, že vývojová historie tradičního hudebního divadla si-čchű je tvůrčím procesem. V rámci daných hereckých vzorců byl v tradičním čínském hudebním divadle vždy prostor pro pěveckou a hereckou improvizaci. Zejména pekingská opera se, díky snaze řady jednotlivých umělců odlišných osobitých stylů, neustále dynamicky vyvíjela. V kontinuálním vývojovém procesu si-čchű vzniklo mnoho divadelních škol různých hereckých typů. K nejrozšířenějším a nejvlivnějším patří takzvané čtyři velké školy ženského typu (s´-ta- ming-tan) pekingské opery - jsou to škola Mej (zkladatel Mej Lan-fang), škola Šang (zakladatel Šang Siao-jűn), škola Čeng (zkladatel Čeng Jan-čchiu) a škola Šűn (zakladatel Šűn Chuj-šeng).

Vzhledem k nesmírné náročnosti je obvyklé, že se adepti tradičního čínského hudebního divadla začínají učit řemeslo již od raného dětství. Tradičním výchovným systémem tradičního divadla si-čchű je takzvaný kche-pan, tradiční divadelní škola rodinného charakteru. Vztah mezi žáky a učitelem se řídil podle vzoru děti a rodiče. V dnešní době se v Číně vyučují pekingská opera a jiná tradiční divadla, stejně jako činohra, balet nebo západní opera, na různých uměleckých školách. Z tradičního rodového školního vzoru se zachoval pouze paj-š´-č´, doslova: řád poklonit se k učiteli, tj. systém obřadem se stát osobním žákem a následovníkem svého životního učitele.

Nepřehlédnutelný přínos paní Dany Kalvodové

Dana Kalvodová byla jedním z mála evropských sinologů, kteří zaměřují svoje celoživotní úsilí na čínské a asijské divadlo. Vytkla si za cíl seznámit nejen posluchače teatrologie , ale i širší veřejnost s divadelními kulturami zemí Asie a prolomit tak zastaralý evropocentristický pohled na světové divadlo.

Feng-yűn Song a Paní Dana Kalvodová se osobně setkaly poprvé v roce 1991. Paní Dana připravovala svou historickou práci o čínském divadle k jejímu vydání. Aby si vyjasnila některé čínské termíny týkající se vzorců jevištního pohybu, pozvala F.J. Song a sedly si do malebné cukrárny na Starém městě… Paní Dana Kalvodová byla velkou příznivkyní barokní činérie Marné tázání nebes. Její morální podpora pomáhala projektu již od počátku. Po premiéře v roce 2001 mnohokrát osobně i telefonicky vyjádřila F.J. Song své nadšení i díky. Přinesla jí do šatny divadla kytku a děkovný dopis…Před příchodem Nového roku Opice paní Dana zavolala F.J. Song a popřála jí v čínštině k čínském Novém roce. Avšak Song netušila, že milou paní Danu slyšela naposled. Ve své vzpomínce uchovává k paní Daně Kalvodové nekonečnou úctu a díky. Není divu, že paní Dana nacházela svou životní lásku k čínském divadle - je to láska k estetice, kráse, esenci lidského života a tvorby…

Dana Kalvodová vydala
- Čínské divadlo, Panorama, 1992, Praha
- Asijské divadlo, Academia, 2003, Praha a další publikace.